Jaro se ještě ne a ne naplno probudit, tak jsme mu museli trochu pomoct. Na tradiční odemykání přírody jsme se letos vydali v počtu 18 lacerťáků na sever Čech do jednoho z nejhezčích míst naší země – do Národního parku České Švýcarsko. Nocleh nám poskytli skauti z České Lípy a odtud jsme v sobotu brzy ráno vyrazili směr Hřensko. Náš výlet byl dokonce z části zahraniční! Část cesty vlakem z Děčína do Hřenska totiž vede po levém břehu Labe, které v těchto místech tvoří státní hranici, takže jsme na chvíli zavítali k Německým sousedům. Po výstupu z vlaku jsme se ovšem hned z nádraží pomocí přívozu vrátili na české území a pěkně po svých vyrazili do švýcarských kopců směr Pravčická brána. Cestou jsme ve trojicích sbírali body pašováním kolíčků a závody v běhu za Bušmenem, především jsme ale obdivovali vyhlídky do kraje a krásy zdejších pískovcových masivů. Ještě před obědem jsme dorazili na Pravčickou bránu. Jak se později ukázalo vrchol naší cesty však ležel dole v údolí. Po obědě, kdy nás poprášil snad poslední sníh letošní zimy jsme odemkli přírodu a celí natěšení pospíchali do údolí říčky Kamenice abychom se svezli na lodičkách skrz její soutěsky. Od vtipných průvodců jsme se dozvěděli spoustu zajímavých fakt i mýtů o zdejších skalách a procvičili si fantazii hledáním nejrůznějších výjevů vytvořených zvětrávajícím pískovcem. Po čtvrté na loď! To už jsme nasedli na přívoz zpět na německou stranu Labe, na nádraží jsme si čekání na vlak zkrátili hrou na námořníky. Po návratu „domů“ už zbyl čas jen na večeři, pár písniček a hajdy do peřin.
V neděli zabalit, uklidit, v parku vyřešit Ondrovy detektivní hádanky, rychlí oběd a tradá na vlak.
