Ještě na schůzce v týdnu před výpravou jsme zjistili, že pro první prsten se musíme vydat na severo-západ od Prahy na dávný hrad, který patříval rodu Aragorn, kde by se měl vyskytovat hraničářův bratr, který by nám mohl říct víc. Zjistili jsme, že dnes se onen hrad nazývá Okoř. V pátek jsme tedy vyrazili od klubovny na krátkou cestu do Roztok u Prahy, kde jsme se ubytovali. Druhý den ráno byl budíček časně. Bylo nutné vyrazit brzy, abychom všechno stihli. Po velmi vyčerpávající dlouhé cestě se před námi konečně hrad vynořil z lesů. Po chvíli hledání a chození po okolí se hraničář konečně ukázal. Celkem ochotně nám svěřil truhličku se vším potřebným k posunu po mapě, kterou jsme celý páteční večer studovali. Když jsme se však hraničáře zeptali, zda neví něco o prstenu, tak už po nás chtěl něco na oplátku. Bylo hrozné vedro a on neměl nic k pití. Řekl nám, že když mu koupíme pivo, tak že nám dá, co potřebujeme. Byl to jakýsi podivný plánek s pravidelným šestiúhelníkem a krátkým vzkazem kde prsten hledat. Večer jsme záhadu vyluštili a zjistili, že se musíme vydat na druhý břeh řeky a jít cestou přemýšlivých. Uprostřed lesa jsme museli onen šestiúhelník vytvořit a v jeho středu byl onen prsten zahrabaný hluboko v zemi. Dokonce na místě ležel vzkaz, že nejsme první, kdo se ho pokouší najít. Naši předchůdci však na rozdíl od nás skončili bezúspěšně. Pak jsme sotva doběhli přívoz, kterým jsme se nutně potřebovali dostat na druhý břeh řeky do našeho ubytování. Po obědě již byl čas na úspěšný návrat do Prahy a sraz s rodiči u Haštalského kostela