Po pár letech nám opět počasí a okolnosti dovolili vyrazit na výpravu pod stany. V klubovně jsme tedy v pátek zabalili několik stanů, kotlík, sekyrky, KPZtky, celty, buřty a mohlo se vyrazit na opravdovou zálesáckou tůru. Kvapem se blíží letní tábor a tak bylo potřeba si potrénovat – a pro mnohé nové Lacerťáky poprvé vyzkoušet – trochu tvrdší podmínky. Od vlaku tři kilometry pěšky lesem s báglem na zádech, za soumraku stavba stanů a splachovací záchod vyměnit za smrčkové houští. Ani v noci jsme nebyli ušetřeni testu naší výdrže. Ač tomu datum 15. 5. moc nenasvědčovalo teplota klesala až do jednociferných čísel – díkybohu se aspoň udržela nad nulou.
Ráno jsme rozmrzli vydatnou rozcvičkou a „uzeným“ čajem z kotlíku a vydali se do zdejších malebných lesů, kde jsme si vybudovali města a následně zahráli na pašeráky a celníky. Odpoledne jsme potrénovali své přírodovědné a tábornické znalosti a pustili jsme se do přípravy večeře. On totiž takový buřt chutná nejlépe, když si ho upečete na vlastním ohni. A tak jsme rozděleni do dvou skupinek připravovali ohniště, sháněli po lese dříví, řezali, štípali, vyřezávali opékací pruty. Možná tomu nebudete věřit, ale to vše bez jediného zranění! Samotné zapálení ohně jsme dokonce zvládli bez použití sirek jen za pomoci křesadla a kousku vaty a už jsme pekli. Po večeři jsme si chvíli zahráli na schovku a pak hajdy do spacáků – tentokrát byla noc podstatně teplejší.
V neděli už zbýval čas jen na velký úklid louky, sbalení, chvilku blbnutí v lese, rychlý oběd a cesta domů. Výpravu jsme všichni zvládli na výbornou a myslím že jsme tím pádem plně připraveni na tábor.
zapsal Bušmen
