ČSOP Lacerta – oddíl mladých ochránců přírody

V-150 Kdo ví?

/ 19.–21. února 2016, Pacov

Měsíc po supr běžkové výpravě se opět vydáváme pryč z Prahy. Datum sice stále avizuje zimu, ale v Praze to vypadá spíš na ošklivý podzim – tak uvidíme „venku“ jestli ještě potkáme sníh. Podivný název, tiskařský šotek se vyřádil na přihlášce a na srazu čekají jen dva vedoucí a dva rádcové – co se z toho vyklube..? Máme tři kupé sami pro sebe, v osobáku taky zabraná místa jen pro nás. To jsme ještě nezažili. Na tu dlouhou cestu se to ovšem dost hodí. Přijíždíme za tmy do Pacova, sníh nikde. Už je pozdě tak jen vybalíme, vyčistíme chrup a hop do spacáku.

Ráno místo rozcvičky se detektivní hrou rozdělujeme do čtyř skupinek a začíná soutěžní den směřující k velké večerní bojovce. Během dopoledne získáváme v různých úkolech indicie, které nám určují naleziště pokladů ve večerní hře. Kdo vyhraje získává přesné GPS souřadnice, kdo prohraje, musí si vystačit se slovním popisem. Úkolů je celkem 9. Některé jsou soutěžní, jiné mohou splnit všechny skupinky. Pro zajímavost vybírám jen některé: stavění dřevěné Jenga věže, luštění známých i neznámých šifer, souboje na trámu, hádání obrázků – wouw, máme na výpravě počítač! apod. Po obědě se vydáváme ven na druhý blok soutěží. Už máme indicie ke všem místům a teď si můžeme vysoutěžit čas, který následně můžeme strávit u počítače, abchom si naplánovali přesný postup večerní bojovky. Je zima jak v Rusku, a tak jsou všechny soutěže vesměs běhací. Jedna ale stojí fakt za to – Wágner! Bušmen stojí uprostřed čtverce a hlídá 5 obručí, které máme získat. V ruce má velký řemdih – hadrovou kouli na dlouhém laně. Na každého, kdo vstoupí do území, nemilosrdně útočí a ten musí z kola ven. Vracíme se dom, kde si na počítači naplánujeme cestu a začíná velká pátrací hra. Mimochodem taky začíná sněžit a stmívá se. Princip hry je jednoduchý: obejít pokud možno všechna stanoviště a z nalezené schránky si vzít jednu z medajlí – zlatou, stříbnou, bronzovou nebo bramborovou – podle toho kolikátí sem přiběhnete. Nacházíme první stanoviště a sbíráme první medaile. Informace od vedoucích: u kostela nic nehledejte, někdo nám to ukradl! To jsou teda v Pacově lidi!!  Asi po hodině se scházíme na domluveném místě. Mapy máme rozmáčené na hadry, v botách rybníky a je nám zima – bylo to ale dobrodrůžo. Vracíme se na večeři, kterou mezitim Bušmen připravil. Šťouchaný brambory se slaninou, cibulí a sýrem – MŇAM! Po večeři trocha zábavy a spánek.
Neděle ráno. Klasika. Vstávat. Snídat. Balit. Uklízet. Vlak nám jede brzo a barák je fakt velkej, takže makáme jak šrouby. Rychlý oběd. 12:55 nasedáme do vlaku. Konec
P.S. Neměli jsme dvorního fotografa Karlose, ani foťák, ani čas fotit, takže jen pár rozmazaných momentek 🙁