ČSOP Lacerta – oddíl mladých ochránců přírody

V-156 Dotek Temnoty

/ 18.–20. listopadu 2016, Sezimovo Ústí

V týdnu před touhle výpravou nám Neznámý zabušil na okno a nechal tam obálku s Runovou abecedou a nákres jednoho z prstenů. U obrázku byl zároveň vzkaz, že se jedná o Prsten Spojení, který je v moci Zla a je pevně spjat s Kozím Hrádkem. Na výpravu jsme teda jeli do Sezimova Ústí, které je blízko onoho Kozího Hrádku. K našemu překvapení jsme prsten získali hned v pátek večer při ubytovávání se – měl ho totiž na prstě správce naší ubikace. Nebylo to zadarmo – stálo nás to Ážinu čokoládu, ale měli jsme ho. Jak to bylo podezřelé tak se to taky zvrtlo.. Prsten přes noc hlídala Žížala a co se nestalo..? Ráno místo budíčku vtrhly do baráku dvě postavy v černých kápích a Žížalu i s prstenem unesli. Podotýkám, že byla stále ještě v pyžamu ve spacáku. Marně jsme se je snažili chytit. Než jsme se vyhrabali z postelí, byli fuč. Naštěstí Ondra byl pohotový, popadl Žížaliny boty a vyrazil na sledovačku. My jsme se urychleně oblíkli, sbalili na cestu (včetně oblečení pro unesenou Žížu) a se snídaní v ruce jsme vyrazili po Ondrových stopách. Cestou jsme s Ondrou mluvili po telefonu tak nám líčil situaci a popisoval cestu. Bohužel při třetím telefonátu už jsme se mu nedovolali, a tak jsme šli „na slepo“ na Kozí Hrádek. Tam jsme opravdu našli strážce v černých kápích.. Taky tam byla jakási zpráva psaná runama a rozstříhaná na kousky. Rozdělili jsme se teda na několik týmů. Jedni sbírali a luštili zprávu, druzí poutali pozornost strážců a třetí tým vyrazil do hradu pátrat po Žížale a Ondrovi. Nakonec jsme se do hradu dostali všichni a ve zmatku a neustálém útěku před černými strážci jsme oba zajatce osvobodili a získali zpět prsten. Ve zprávě jsme vyluštili, že prsten musí být v neustálém spojení s půdou hradu, jinak si ho síla temnoty vždycky najde. Háta tedy vymyslela plán, že prsten uložíme do krabičky a zasypeme ho hlínou z hradu.
Odpoledne pršelo a tak jsme doma hráli spoustu drobných soutěží povětšinou motajících se kolem dlouhých lan. Po večeři jsme protáhli mozkové závity ve velkém kvízu a druhou noc jsme přežili už bez únosu.
V neděli jsme na nedaleké rozhledně zamkli přírodu – to aby nám přežila zimu a nikdo a nic neumrzlo.. A tím byla listopadová výprava u konce

P.S. Uběhl týden a pro prsten si stále nikdo nepřišel – trik s hlínou asi funguje…