Do divočiny. Už jak název napovídá, tak jsme se chystali na stanovou výpravu doprostřed přírody. Jen počasí nám nepřálo a tak jsme jeli na Sázavku, kde jsme už několikrát byli. Jediný déšť nás potkal cestou od vlaku, ale na Sázavce jsme všechno mokré dali sušit ke kamnům. V sobotu ráno jsme vstali, rozdělili se do čtyř skupinek a vyrazili ven. Učili jsme se orientovat pomocí buzoly, vázali jsme uzle, dozvěděli jsme se zajímavosti ze zvířecí říše, pořádně si zaběhali po lese a lezli po pařezech. To všechno nám trvalo skoro celý den. Odpoledne jsme připravovali dřevo na oheň. Holky připravovaly buřty a udělaly zeleninový salát. Také jsme kosou posekali plácek na kterém jsme poté celý večer hráli vybíjenou (s přestávkami na opékání buřtů). Největší akce se však děla až v neděli ráno. Hned po budíčku jsme museli vyrazit na honbu za pokladem. Šli jsme ve skupinkách a postupovali jsme po stanovištích jen díky azimutu. Dokonce jsme museli přelézt přes lanový mostek přes potok. Za Adrianovým lesem v bývalém lomu se skrýval poklad, pro který si jako první přiběhla skupinka ve složení: Žížala, Matouš, Háta, Týna a Šimon. Pak už zbyl čas jen na úklid, oběd a cestu do civilizace. Už aby byla další výprava. Kája
